Hlavní navigace

Služební zákon - ČÁST JEDENÁCTÁ - SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

Předpis č. 218/2002 Sb.

Znění od 1. 1. 2013

218/2002 Sb. Zákon o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon)

ČÁST JEDENÁCTÁ

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

HLAVA I

ZPŮSOBILOST FYZICKÉ OSOBY K PRÁVŮM A POVINNOSTEM A K PRÁVNÍM ÚKONŮM A ZASTOUPENÍ

§ 192

(1) Způsobilost fyzické osoby k právům a povinnostem a k právním úkonům a zastoupení podle tohoto zákona se řídí § 6 odst. 1 zákoníku práce a § 10, 22, 23, 31, 32, 33, 33a a 33b občanského zákoníku.

(2) Státní zaměstnanec se může dát zastoupit jiným státním zaměstnancem, advokátem nebo jinou fyzickou osobou způsobilou k právním úkonům; služební úřad se může dát zastoupit pověřeným státním zaměstnancem nebo advokátem.

HLAVA II

OSOBNÍ SPIS, SLUŽEBNÍ PRŮKAZ, SLUŽEBNÍ HODNOCENÍ STÁTNÍHO ZAMĚSTNANCE A ŽÁDOST NEBO STÍŽNOST STÁTNÍHO ZAMĚSTNANCE

Díl 1

Osobní spis

§ 193

(1) O služebním poměru státního zaměstnance vede služební orgán osobní spis, který smí obsahovat jen písemnosti nezbytné pro služební poměr a hodnocení státního zaměstnance.

(2) Do osobního spisu mohou nahlížet představení, kteří jsou státnímu zaměstnanci nadřízeni. Právo nahlížet do osobního spisu, jakož i právo na zapůjčení osobního spisu má generální ředitelství, Úřad práce České republiky, soud, státní zástupce, policejní orgán, Národní bezpečnostní úřad a zpravodajské služby.

(3) Státní zaměstnanec a státní zaměstnanec, jehož služební poměr skončil, má právo nahlížet do svého osobního spisu, činit si z něj výpisy a na náklady služebního úřadu z něho požadovat stejnopisy listin.

Díl 2

Služební průkaz

§ 194

(1) Služební úřad, v němž státní zaměstnanec vykonává službu, vystaví státnímu zaměstnanci služební průkaz. Služební průkaz osvědčuje, že jeho držitel je státním zaměstnancem podle tohoto zákona. Služební průkaz obsahuje

a) fotografii státního zaměstnance,

b) jméno, příjmení a akademický titul,

c) evidenční číslo státního zaměstnance,

d) označení služebního úřadu, v němž státní zaměstnanec vykonává službu,

e) číslo služebního průkazu,

f) datum vystavení a datum platnosti služebního průkazu.

(2) Vydáním služebního průkazu podle odstavce 1 nejsou dotčeny zvláštní právní předpisy.80)

(3) Vzor a rozměry služebního průkazu stanoví služební předpis vydaný generálním ředitelem.

Díl 3

Služební hodnocení státního zaměstnance

§ 195

(1) Státní zaměstnanec podléhá služebnímu hodnocení. Služební hodnocení se provádí v průběhu každého kalendářního čtvrtletí, v němž uplyne rok výkonu služby státního zaměstnance.

(2) Služební hodnocení státního zaměstnance zahrnuje hodnocení

a) zachovávání věrnosti státu a nezneužívání postavení státního zaměstnance,

b) řádného výkonu služby z hlediska správnosti, rychlosti a samostatnosti,

c) dodržování služební kázně,

d) výsledků vzdělávání.

(3) Služební hodnocení musí obsahovat závěr o tom, zda služba byla, nebo nebyla v hodnoceném období vykonávána řádně, popřípadě zda státní zaměstnanec dosahoval mimořádné výsledky ve službě. Služební hodnocení obsahuje rovněž úkoly pro další osobní rozvoj státního zaměstnance.

(4) Státní zaměstnanec musí být se služebním hodnocením seznámen a na jeho žádost mu musí být vydán jeho stejnopis.

§ 196

(1) Služební hodnocení státního zaměstnance provádí služební orgán v součinnosti s bezprostředně nadřízeným představeným, není-li dále stanoveno jinak.

(2) Návrh služebního hodnocení vypracuje bezprostředně nadřízený představený státního zaměstnance.

(3) Služební hodnocení vedoucího služebního úřadu, který je ústředním správním úřadem, a vedoucího služebního úřadu, který nemá nadřízený služební orgán, provádí generální ředitel; návrh služebního hodnocení se nevypracuje. Služební hodnocení vedoucího podřízeného služebního úřadu provádí nadřízený služební orgán; návrh služebního hodnocení se nevypracuje.

(4) Služební hodnocení státního tajemníka a zástupce státního tajemníka provádí generální ředitel spolu se členem vlády, který toto ministerstvo řídí, a v Úřadu vlády s vedoucím Úřadu vlády. Návrh služebního hodnocení státního tajemníka a zástupce státního tajemníka se nevypracuje.

(5) Služební hodnocení státních zaměstnanců podřízených personálnímu řediteli (generálnímu řediteli) provádí personální ředitel (generální ředitel).

(6) Služební hodnocení personálního ředitele provádí generální ředitel spolu se státním tajemníkem. Návrh služebního hodnocení se nevypracuje.

(7) Služební hodnocení generálního ředitele a zástupce generálního ředitele se neprovádí.

Díl 4

Žádost nebo stížnost státního zaměstnance

§ 197

(1) Státní zaměstnanec může podat ve věcech výkonu služby a ve věcech služebních vztahů podle tohoto zákona žádost nebo stížnost; žádost nebo stížnost státního zaměstnance se podává písemně.

(2) Žádost nebo stížnost státního zaměstnance vyřizuje podle jejího obsahu představený, který je státnímu zaměstnanci nadřízen, nebo služební orgán, není-li dále stanoveno jinak.

(3) Stížnost státního zaměstnance nesmí vyřizovat představený nebo služební orgán, vůči kterému stížnost směřuje; vyřizuje ji nadřízený představený nebo nadřízený služební orgán představeného nebo služebního orgánu, vůči kterému směřuje.

(4) Žádost nebo stížnost státního zaměstnance, který je služebním orgánem, vyřizuje nadřízený služební orgán, popřípadě generální ředitel.

(5) Žádost nebo stížnost státního zaměstnance, který je generálním ředitelem nebo zástupcem generálního ředitele, vyřizuje předseda vlády.

(6) Žádost nebo stížnost státního zaměstnance musí být vyřízena nejdéle do 20 kalendářních dnů od jejího doručení.

(7) Jestliže státní zaměstnanec stížnost opakuje, je nutné přezkoumat, zda původní stížnost byla správně vyřízena, a o výsledku státního zaměstnance vyrozumět. Neobsahují-li další stížnosti státního zaměstnance v téže věci nové skutečnosti, není nutno je vyřizovat.

(8) Státní zaměstnanec je oprávněn požádat o součinnost při vyřizování své stížnosti odborovou organizaci působící ve služebním úřadu, vyšší odborový orgán, radu státních zaměstnanců a ve věcech týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby. Organizace a orgány uvedené ve větě první jsou povinny státnímu zaměstnanci součinnost poskytnout.

HLAVA III

ŘÍZENÍ VE VĚCECH SLUŽEBNÍHO POMĚRU

Díl 1

Řízení v prvním stupni

Oddíl 1

Úvodní ustanovení

§ 198

(1) Řízení podle této hlavy se vztahuje na věci služebního poměru podle tohoto zákona, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak.

(2) Řízení podle této hlavy se nevztahuje na věci týkající se

a) vyslání na služební cestu,

b) zastupování,

c) jmenování na služební místo generálního ředitele, zástupce generálního ředitele, státního tajemníka, zástupce státního tajemníka, personálního ředitele, zástupce personálního ředitele, a odvolání z tohoto místa a jmenování na služební místo vedoucích služebních úřadů podle § 53 odst. 5 věty první, a odvolání z tohoto místa,

d) zproštění povinnosti zachovávat mlčenlivost,

e) důstojnosti státního zaměstnance a jeho vážnosti ve služebním poměru (§ 80 odst. 6),45)

f) nařízení pohotovosti ve službě,

g) určení nástupu dovolené a služebního volna,

h) služebního hodnocení státního zaměstnance,

i) určení platových nároků představeného na služebním místě generálního ředitele, zástupce generálního ředitele, státního tajemníka, zástupce státního tajemníka, vedoucího služebního úřadu v ústředních správních úřadech a vedoucího služebního úřadu, který nemá nadřízený služební orgán (§ 158 odst. 1 věta druhá),45)

j) žádosti nebo stížnosti státního zaměstnance; to neplatí, vyplývá-li z jejího obsahu, že se jedná o podání.

Oddíl 2

Účastníci řízení a orgán, který rozhoduje

§ 199

(1) Účastníky řízení jsou

a) státní zaměstnanec a státní zaměstnanec, jehož služební poměr skončil,

b) pozůstalý po státním zaměstnanci,

c) služební úřad.

(2) Za služební úřad v řízení jedná

a) ve věcech kárné odpovědnosti příslušný služební orgán; to neplatí v případech, kdy podal návrh na zahájení kárného řízení státní zaměstnanec proti sobě samému,

b) v ostatních věcech bezprostředně nadřízený představený státního zaměstnance, popřípadě představený, o němž to stanoví služební předpis (dále jen "oprávněný představený").

§ 200

V řízení ve věcech kárné odpovědnosti rozhoduje v prvním stupni kárná komise prvního stupně. V řízení v ostatních věcech rozhoduje v prvním stupni příslušný služební orgán; jde-li o věci týkající se personálního ředitele a zástupce personálního ředitele, a ve věcech příspěvku k důchodu rozhoduje zástupce generálního ředitele. Kárná komise prvního stupně, příslušný služební orgán a zástupce generálního ředitele jsou rozhodující orgány.

Oddíl 3

Základní ustanovení

§ 201

Řízení podle tohoto zákona je neveřejné a probíhá zpravidla jako řízení ústní.

§ 202

(1) Uplatnění námitky podjatosti vůči některému členu kárné komise oznámí účastník řízení neprodleně služebnímu orgánu, u něhož je kárná komise zřízena. Námitka podle věty první musí být podána písemně. Služební orgán námitku podjatosti přezkoumá. Je-li námitka podjatosti důvodná, vyloučí služební orgán rozhodnutím člena kárné komise z jednání a zároveň rozhodne, který státní zaměstnanec vyloučeného člena nahradí; jinak námitku zamítne.

(2) Uplatnění námitky podjatosti vůči příslušnému služebnímu orgánu oznámí účastník řízení neprodleně tomuto orgánu. Námitka podle věty první musí být podána písemně. Příslušný služební orgán, jehož nepodjatost je námitkou napadena, námitku předloží nadřízenému služebnímu orgánu. Nadřízený služební orgán námitku podjatosti přezkoumá. Je-li námitka důvodná, vyloučí nadřízený služební orgán rozhodnutím služební orgán a zároveň přijme opatření k řádnému provedení dalšího řízení; jinak námitku zamítne.

(3) Námitka podjatosti může být uplatněna jen z důvodu poměru k projednávané věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům.

(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 není odvolání přípustné.

§ 203

(1) Rozhodující orgán postupuje před vydáním rozhodnutí tak, aby byl přesně a úplně zjištěn skutkový stav věci; za tím účelem je povinen opatřit si potřebné podklady pro rozhodnutí. Rozhodující orgán je oprávněn uložit účastníku řízení, aby se k věci vyjádřil písemně a připojil listinné důkazy, jichž se dovolává.

(2) Při posuzování věci rozhodující orgán objasňuje se stejnou pečlivostí všechny rozhodné okolnosti bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch nebo neprospěch státního zaměstnance, jehož se řízení týká.

§ 204

Podání a postoupení

(1) Jestliže to stanoví tento zákon, je třeba učinit podání písemně a doručit je rozhodujícímu orgánu.

(2) Podání se posuzuje podle jeho obsahu. Z podání musí být patrné, kdo je činí, jaké věci se týká a co se navrhuje.

(3) Není-li rozhodující orgán příslušný k rozhodnutí, je povinen podání neprodleně postoupit příslušnému rozhodujícímu orgánu a uvědomit o tom účastníka řízení. Je-li nebezpečí z prodlení, učiní rozhodující orgán nezbytné úkony, zejména k odvracení hrozící škody.

§ 205

Písemný záznam

(1) O ústních podáních a důležitých úkonech v řízení vede rozhodující orgán písemný záznam.

(2) Z písemného záznamu musí být patrné, kdo a kdy řízení prováděl, předmět řízení, které osoby se ho účastnily, jak řízení probíhalo, jaké návrhy byly podány a jaká opatření byla přijata; v písemném záznamu týkajícím se uložení kárného opatření se uvede též výrok rozhodnutí a výsledek hlasování (§ 74 odst. 3 a 4).

(3) Písemný záznam podepisuje ten, kdo úkon provádí, a podle povahy věci i osoby na úkonu zúčastněné. Odepření podpisu, důvody tohoto odepření a námitky proti obsahu písemného záznamu se v něm uvedou.

§ 206

Zahájení řízení

(1) Řízení se zahajuje na návrh státního zaměstnance, státního zaměstnance, jehož služební poměr skončil, pozůstalého po státním zaměstnanci nebo oprávněného představeného (§ 199 odst. 2).

(2) Řízení o přiznání příspěvku k důchodu se zahajuje na základě písemné žádosti. Žádost se podává na tiskopisu, jehož náležitosti stanoví generální ředitel služebním předpisem.

(3) Řízení o změně výše, zastavení výplaty nebo odnětí příspěvku k důchodu se zahajuje z podnětu poživatele příspěvku k důchodu nebo služebního úřadu.

(4) Řízení je zahájeno dnem, kdy je podání účastníka řízení doručeno rozhodujícímu orgánu. Zahajuje-li se řízení na návrh navrhovatele nebo oprávněného představeného, je řízení zahájeno dnem, kdy rozhodující orgán učinil vůči účastníku řízení první úkon.

(5) Pro řízení o příspěvku k důchodu, nabytí nároku na příspěvek k důchodu a výplatu splatných částek v případě smrti oprávněného platí obdobně § 63 zákona o důchodovém pojištění.

§ 207

Práva a povinnosti účastníků řízení

(1) Účastník řízení má právo navrhnout důkazy a jejich doplnění a klást svědkům a znalcům otázky při ústním jednání a ohledání.

(2) Účastníci řízení jsou povinni postupovat tak, aby neztěžovali řízení a nezpůsobili jeho průtahy.

(3) Účastníci řízení mají právo nahlížet do spisu, s výjimkou písemného záznamu o výsledku hlasování, a pořizovat si z něho výpisy.

(4) Rozhodující orgán je povinen učinit opatření, aby nahlédnutím do spisu nebyly porušeny právní předpisy o utajovaných informacích.18)

Zjišťování podkladů pro rozhodnutí

§ 208

(1) K dokazování je možné použít všech prostředků, jimiž lze zjistit a objasnit skutkový stav věci a které jsou v souladu s právními předpisy.

(2) Důkazem je vše, co může přispět ke zjištění skutkového stavu věci, zejména výpovědi a vyjádření účastníků řízení a svědků, znalecké posudky, zprávy, vyjádření a potvrzení jiných osob, listiny a ohledání. Rozhodující orgán je oprávněn ustanovit znalce a tlumočníka. Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví rozhodující orgán znalce; neovládá-li některý z účastníků řízení nebo svědků český jazyk, ustanoví rozhodující orgán tlumočníka.

(3) Účastník řízení je oprávněn navrhnout na podporu svých tvrzení důkazy. Rozhodující orgán je oprávněn určit, které z důkazů podle věty první budou provedeny. Rozhodující orgán je povinen provést i jiné důkazy, než byly účastníkem řízení navrženy, jestliže jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu.

(4) Skutečnosti tvrzené o tom, že účastník řízení byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví, národnosti nebo rasy, má služební úřad za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

(5) Rozhodující orgán hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

(6) Vyskytne-li se v řízení otázka, o které již pravomocně rozhodl příslušný orgán, je rozhodující orgán takovým rozhodnutím vázán; jinak si rozhodující orgán může o takové otázce učinit úsudek nebo dá příslušnému orgánu podnět k zahájení řízení.

(7) Rozhodující orgán si nemůže jako o předběžné otázce učinit úsudek o tom, zda a kým byl spáchán trestný čin, správní delikt nebo přestupek, anebo o osobním stavu fyzické osoby, přísluší-li o něm rozhodovat soudu.

§ 209

Rozhodující orgán předvolá k ústnímu řízení osoby, jejichž osobní účast při projednání věci je nutná.

§ 210

(1) Státní zaměstnanec je povinen dostavit se na předvolání k rozhodujícímu orgánu a vypovídat jako svědek. Musí vypovědět pravdu a nic nezamlčovat. Výpověď může svědek odepřít jen tehdy, kdyby jí způsobil nebezpečí stíhání pro trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt sobě nebo osobám sobě blízkým.27)

(2) Jako svědek nesmí být vyslechnut ten, kdo by výpovědí porušil právní předpisy o utajovaných informacích,18) ledaže byl povinnosti mlčenlivosti zproštěn.

(3) Rozhodující orgán poučí svědka před výslechem o možnosti odepřít výpověď, o jeho povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.81)

§ 211

Pořádkové opatření

Tomu, kdo ztěžuje postup řízení, zejména tím, že se bez závažných důvodů nedostaví na výzvu k rozhodujícímu orgánu, ruší přes předchozí napomenutí pořádek, bezdůvodně odmítá svědeckou výpověď, předložení listiny nebo provedení ohledání, může rozhodující orgán uložit rozhodnutím pořádkovou pokutu až do výše 2 000 Kč.

§ 212

Náklady řízení

(1) Náklady řízení, které vznikly služebnímu úřadu, hradí služební úřad. Náklady, které vznikly státnímu zaměstnanci, státnímu zaměstnanci, jehož služební poměr skončil, pozůstalému po státním zaměstnanci, nesou tyto fyzické osoby; nárok na náhradu nákladů od služebního úřadu mají, jestliže byli v řízení úspěšní.

(2) Zastupoval-li státního zaměstnance, státního zaměstnance, jehož služební poměr skončil, nebo pozůstalého po státním zaměstnanci, jemuž vznikl nárok na náhradu nákladů řízení, advokát, je služební úřad povinen zaplatit je advokátu. Výše této odměny hrazené služebním úřadem se určí podle zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.82)

(3) Služební úřad hradí svědku hotové výdaje a výdělek, který mu prokazatelně ušel; právo je nutno uplatnit do 3 dnů ode dne jeho vzniku, jinak zaniká.

(4) Náklady spojené s předložením listiny a s ohledáním, které vznikly tomu, kdo není účastníkem řízení, hradí služební úřad.

(5) Náhrada hotových výdajů a poskytování odměn znalcům a tlumočníkům se řídí zákonem o znalcích a tlumočnících.40),83)

§ 213

Rozhodnutí

(1) Rozhodující orgán je povinen dát účastníkům řízení možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohli vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popřípadě navrhnout jeho doplnění.

(2) Rozhodnutí musí být v souladu s právními předpisy, vycházet ze zjištění skutkového stavu věci, obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o odvolání. Rozhodnutí musí být vždy písemné; musí obsahovat též datum jeho vydání, být podepsáno s uvedením jména, příjmení a služebního označení rozhodujícího orgánu a opatřeno otiskem razítka služebního úřadu.

(3) Výrok rozhodnutí obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle kterého bylo rozhodnuto, a rozhodnutí o nákladech řízení; jestliže rozhodnutí ukládá povinnost k plnění, stanoví se pro ni lhůta.

(4) V odůvodnění rozhodnutí rozhodující orgán uvede, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž bylo rozhodnuto.

(5) Chyby v psaní, počtech a jiné zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení rozhodnutí rozhodující orgán opraví i bez návrhu a vyrozumí o tom účastníky řízení.

(6) Rozhodnutí, proti kterému se nelze odvolat, je v právní moci.

(7) Rozhodnutí je vykonatelné, jestliže se proti němu nelze odvolat nebo jestliže odvolání nemá odkladný účinek.

§ 214

Lhůta pro rozhodnutí

Lze-li rozhodnout na základě dokladů předložených účastníkem řízení, musí být rozhodnuto bez odkladu. V ostatních věcech musí být rozhodnuto ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení (§ 206); ve zvlášť složitých věcech ve lhůtě do 60 dnů.

§ 215

Výkon rozhodnutí

Nesplní-li účastník řízení ve stanovené lhůtě dobrovolně povinnost uloženou mu rozhodnutím, které je vykonatelné, provede výkon rozhodnutí na návrh služebního úřadu soud podle zvláštního právního předpisu.84)

Díl 2

Přezkoumání rozhodnutí

Oddíl 1

Odvolací řízení

§ 216

(1) Proti rozhodnutí rozhodujícího orgánu může účastník řízení podat odvolání, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo jestliže se účastník řízení odvolání písemně nebo ústně do písemného záznamu nevzdal. Ve věcech kárné odpovědnosti je třeba odvolání podat ve lhůtě 8 kalendářních dnů a v ostatních věcech ve lhůtě 15 kalendářních dnů ode dne doručení rozhodnutí.

(2) Odvolání se podává písemně u rozhodujícího orgánu, který rozhodnutí vydal.

(3) Jestliže účastník řízení v důsledku nesprávného poučení nebo proto, že nebyl poučen vůbec, podal odvolání po uplynutí tímto zákonem stanovené lhůty nebo u nepříslušného orgánu, má se za to, že podal odvolání včas a u příslušného orgánu, jestliže tak učinil nejpozději ve lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

(4) Odvolací orgán může prominout zmeškání lhůty k podání odvolání, jestliže k němu došlo ze závažných důvodů a účastník řízení o to požádá ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy došlo ke zmeškání, a zároveň podá odvolání.

(5) Podané odvolání nemá odkladný účinek; to neplatí ve věcech

a) kárné odpovědnosti,

b) náhrady škody a bezdůvodného obohacení.

(6) Rozhodující orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může odvolání sám vyhovět, jen vyhoví-li mu v plném rozsahu; neučiní-li tak, je povinen bez odkladu, nejpozději však ve lhůtě 15 dnů od podání odvolání, předložit odvolání se spisovým materiálem odvolacímu orgánu.

(7) Proti rozhodnutí o odvolání se nelze dále odvolat.

§ 217

Odvolací orgán

(1) Odvolacím orgánem je

a) ve věcech kárné odpovědnosti kárná komise druhého stupně,

b) v ostatních věcech nadřízený služební orgán.

(2) O odvolání proti rozhodnutím vydaným zástupcem generálního ředitele (§ 200 věta druhá a třetí) rozhoduje generální ředitel.

(3) Jestliže jsou pro to důvody, odvolací orgán rozhodnutí změní nebo zruší, jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí. Odvolá-li se proti rozhodnutí o uložení kárného opatření jen státní zaměstnanec, nemůže mu být uloženo přísnější kárné opatření.

(4) Rozhodnutí odvolacího orgánu, s výjimkou odvolání týkajících se kárné odpovědnosti, předchází projednání odvolání v poradní odvolací komisi. Poradní odvolací komise odvolacímu orgánu doporučí návrh rozhodnutí o odvolání. Odvolací orgán není doporučením poradní odvolací komise vázán.

§ 218

Poradní odvolací komise a doporučení návrhu rozhodnutí

(1) Služební orgán, který je odvolacím orgánem [§ 217 odst. 1 písm. b) a odst. 2], zřizuje poradní odvolací komisi.

(2) Poradní odvolací komise musí mít nejméně 3 členy, má-li více členů, musí jich být lichý počet. Členy poradní odvolací komise mohou být jen státní zaměstnanci, zpravidla s právnickým vysokoškolským vzděláním magisterského studijního programu. Poradní odvolací komisi předsedá nejvýše služebně postavený státní zaměstnanec; je-li v této komisi více stejně služebně postavených státních zaměstnanců, určí se z nich předseda losem.

(3) Členem poradní odvolací komise nesmí být oprávněný představený, státní zaměstnanec, který se podílel na přípravě rozhodnutí v prvním stupni, a státní zaměstnanec z důvodů uvedených v § 202 odst. 3.

(4) Poradní odvolací komise je schopna se usnášet, je-li přítomen plný počet členů, a to většinou všech hlasů.

(5) Požádá-li účastník řízení, aby byl seznámen se složením poradní odvolací komise, je odvolací orgán povinen mu vyhovět.

(6) Účastník řízení může uplatnit u odvolacího orgánu námitku podjatosti vůči členu poradní odvolací komise z důvodů uvedených v § 202 odst. 3. Námitka podle věty první musí být podána písemně. Odvolací orgán námitku podjatosti přezkoumá. Je-li námitka podjatosti důvodná, vyloučí odvolací orgán rozhodnutím člena poradní odvolací komise z jednání a zároveň rozhodne, který státní zaměstnanec vyloučeného člena nahradí; jinak námitku zamítne.

(7) Proti rozhodnutí podle odstavce 6 není odvolání přípustné.

(8) Poradní odvolací komise projedná odvolání na základě celého spisového materiálu a přezkoumá správnost napadeného rozhodnutí.

(9) Výsledkem projednání odvolání v poradní odvolací komisi je doporučení, které obsahuje

a) označení poradní odvolací komise, jména, příjmení a akademické tituly státních zaměstnanců, kteří jsou členy této komise, jejich služební označení a evidenční čísla,

b) místo a datum zasedání,

c) označení účastníka řízení, jméno, příjmení a akademický titul; jde-li o státního zaměstnance, i jeho služební označení, rodné číslo a evidenční číslo,

d) označení rozhodnutí, které bylo odvoláním napadeno, nebo jeho části,

e) doporučující výrok, jeho odůvodnění, výsledek hlasování a podpisy členů poradní odvolací komise.

Oddíl 2

Přezkoumání pravomocných rozhodnutí

§ 219

(1) Zjistí-li se dodatečně závažné okolnosti, které účastník řízení nemohl bez své viny v řízení uplatnit a které odůvodňují příznivější rozhodnutí v jeho prospěch, může rozhodující orgán na návrh účastníka řízení změnit nebo zrušit pravomocné rozhodnutí. Rozhodující orgán, který rozhodnutí zrušil, rozhodne ve věci samé. Ve věcech kárné odpovědnosti může návrh podle věty první podat jen státní zaměstnanec.

(2) Návrh podle odstavce 1 může účastník řízení podat jen ve lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy se dověděl o okolnostech odůvodňujících navrhovanou změnu, nejpozději však ve lhůtě 3 let od nabytí právní moci rozhodnutí, jinak toto právo zaniká.

(3) Zjistí-li se dodatečně, že pravomocné rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, zruší je ve věcech kárné odpovědnosti kárná komise druhého stupně a v ostatních věcech odvolací orgán. Takto lze pravomocné rozhodnutí zrušit ve lhůtě 3 let ode dne, kdy nabylo právní moci, jinak tato možnost zaniká.

HLAVA IV

DORUČOVÁNÍ VE VĚCECH SLUŽEBNÍHO POMĚRU

§ 220

(1) Písemnosti týkající se služebního poměru (dále jen "písemnosti") musí být doručeny státnímu zaměstnanci do vlastních rukou.

(2) Písemnosti doručuje služební úřad státnímu zaměstnanci v místě sídla služebního úřadu, který je služebním působištěm státního zaměstnance, v jeho bydlišti nebo kdekoli bude zastižen; není-li to možné, lze doručit písemnost držitelem poštovní licence.

(3) Písemnosti doručované držitelem poštovní licence se doručují na poslední známou adresu státního zaměstnance jako doporučená zásilka s doručenkou a poznámkou "do vlastních rukou".

(4) Nebyl-li státní zaměstnanec, kterému má být písemnost doručena, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručovatel uloží písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo u orgánu obce a státního zaměstnance o tom vhodným způsobem uvědomí. Písemnost se uloží po dobu 10 dnů. Počátek doby uložení musí být na písemnosti vyznačen. Není-li písemnost v době uvedené ve větě druhé státním zaměstnancem vyzvednuta, vrátí ji držitel poštovní licence odesílajícímu služebnímu úřadu jako nedoručitelnou. Odmítne-li státní zaměstnanec písemnost převzít, držitel poštovní licence na ni tuto skutečnost vyznačí a odesílajícímu služebnímu úřadu písemnost vrátí.

(5) Povinnost služebního úřadu doručit písemnost je splněna, jakmile státní zaměstnanec písemnost převezme nebo jakmile byla držitelem poštovní licence vrácena odesílajícímu služebnímu úřadu jako nedoručitelná a státní zaměstnanec svým jednáním nebo opomenutím doručení písemnosti zmařil. Účinky doručení nastanou i tehdy, jestliže státní zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne.

(6) Podmínky doručení podle odstavců 1 až 5 platí i v případě, kdy se písemnost doručuje jiné osobě než státnímu zaměstnanci. Podmínky doručení advokátovi se řídí § 48b občanského soudního řádu.

§ 221

(1) Státní zaměstnanec, popřípadě jiná osoba, doručuje písemnosti určené služebnímu úřadu zpravidla osobním předáním v místě sídla služebního úřadu. Na žádost státního zaměstnance, popřípadě jiné osoby, je služební úřad povinen doručení písemnosti podle věty první písemně potvrdit.

(2) Povinnost doručit písemnost služebnímu úřadu je splněna, jakmile ji služební úřad převzal.

HLAVA V

PŘEZKOUMÁNÍ PRAVOMOCNÝCH ROZHODNUTÍ VE VĚCECH SLUŽEBNÍHO POMĚRU SOUDEM

§ 222

(1) Žalobu proti rozhodnutí vydanému v řízení podle tohoto zákona lze podat soudu do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí.

(2) Byla-li podána žaloba podle odstavce 1 proti pravomocnému rozhodnutí ve věcech kárné odpovědnosti, náhrady škody nebo bezdůvodného obohacení, odkládá se vykonatelnost rozhodnutí do právní moci rozhodnutí soudu o žalobě.

(3) Jestliže soud na návrh státního zaměstnance shledal, že přeložení (§ 39) bylo nezákonné, přísluší státnímu zaměstnanci od služebního úřadu, z něhož byl přeložen, jeden měsíční plat.

HLAVA VI

PŘECHOD VÝKONU PRÁV A POVINNOSTÍ ZE SLUŽEBNÍHO POMĚRU

§ 223

(1) Stanoví-li zvláštní právní předpis, že služební úřad zaniká sloučením nebo splynutím s jiným služebním úřadem, přechází výkon práv a povinností ze služebního poměru v plném rozsahu na přejímající služební úřad.

(2) Stanoví-li zvláštní právní předpis, že služební úřad zaniká rozdělením, přechází výkon práv a povinností ze služebního poměru na služební úřady nově vzniklé. Tento právní předpis stanoví, který z nově vzniklých služebních úřadů přejímá od dosavadního služebního úřadu výkon práv a povinností ze služebního poměru, které do dne jeho rozdělení zanikly.

(3) Stanoví-li zvláštní právní předpis, že služební úřad se zřizuje na určitou dobu, stanoví tento předpis též, na který služební úřad přechází výkon práv a povinností ze služebního poměru při zániku služebního úřadu uplynutím této doby.

§ 224

(1) Stanoví-li zvláštní právní předpis, že část služebního úřadu se převádí do jiného služebního úřadu, přechází výkon práv a povinností ze služebního poměru týkajících se této části služebního úřadu na přejímající služební úřad.

(2) Práva a povinnosti ze služebního poměru vůči státním zaměstnancům části služebního úřadu převáděné podle odstavce 1, které do dne převodu zanikly, vykonává dosavadní služební úřad.

§ 225

Stanoví-li zvláštní právní předpis, že služební úřad se ruší, stanoví tento předpis, na který služební úřad přechází výkon práv a povinností ze služebního poměru státních zaměstnanců zrušeného služebního úřadu a který služební úřad uspokojí nároky státních zaměstnanců zrušeného služebního úřadu, popřípadě uplatní nároky vůči těmto státním zaměstnancům.

HLAVA VII

OBECNÁ USTANOVENÍ

Díl 1

Právní úkony

§ 226

(1) Právní úkony pro účely tohoto zákona se řídí § 34 až 39, § 40 odst. 3 až 5, § 41, 41a, 42a, 43, 43a, 43b, 43c, 44, 45, 48, 49, 49a, 50a, 50b a 51 občanského zákoníku a § 19 až 29 zákoníku práce.

(2) Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný.

Díl 2

Zajištění práv a povinností ze služebního poměru

§ 227

Zajištění práv a povinností ze služebního poměru se řídí § 544 odst. 1 a 2, § 545 až 550, 552, 151n, 151o, 151p, 152 až 180 občanského zákoníku.

Díl 3

Zánik práv a povinností ze služebního poměru

§ 228

Zánik práv a povinností ze služebního poměru se řídí § 559 až 573, § 574 odst. 1, § 575 až 578, § 580, 581, 584 až 587 občanského zákoníku.

Díl 4

Promlčení a zánik práva

§ 229

(1) Promlčení se řídí § 329 odst. 2 a § 333 odst. 2 zákoníku práce a § 100 odst. 1 a 2, § 101, 103, 106 a 107 občanského zákoníku s tím, že vrácení neprávem vyplacených částek může služební úřad na státním zaměstnanci požadovat jen tehdy, jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let od jejich výplaty, a dále § 109 až 112 a 122 občanského zákoníku.

(2) K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené lhůtě uplatněno, dochází v případech uvedených v § 25 odst. 2, § 73, § 78 odst. 1 a 2, § 117 větě druhé, § 212 odst. 3, § 219 odst. 2 a 3. K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené době uplatněno, dochází též v případech uvedených v § 267 odst. 2 zákoníku práce.

Díl 5

Výklad některých pojmů

§ 230

Platem státního zaměstnance se pro účely § 39 odst. 4, § 40 odst. 2, § 43 odst. 5, § 44 věty druhé, § 55 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. b), § 87 odst. 1 a 2, § 98 odst. 1 a 2 a § 222 odst. 3 rozumí součet měsíčních částek platového tarifu, příplatku za službu, příplatku za vedení, příplatku za službu ve ztíženém pracovním prostředí, osobního a zvláštního příplatku, na které státnímu zaměstnanci naposledy vznikl nárok, nebo které mu byly naposled určeny.

§ 231

(1) Pro pojem ohrožení nemocí z povolání se použije § 347 odst. 1 zákoníku práce.

(2) Právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby se rozumějí předpisy a pokyny uvedené v § 349 odst. 1 a 2 zákoníku práce.

(3) Osamělými se rozumějí neprovdané, ovdovělé nebo rozvedené státní zaměstnankyně, svobodní, ovdovělí nebo rozvedení státní zaměstnanci a státní zaměstnankyně i státní zaměstnanci osamělí z jiných vážných důvodů, nežijí-li s druhem, popřípadě s družkou.

§ 232

Zjišťování a používání průměrného výdělku se řídí § 352, 353, § 354 odst. 1 až 3, § 355 až 362 zákoníku práce. Plat podle § 40 odst. 2 a 3, § 44 věty druhé, § 87 odst. 2 a § 222 odst. 3 se pro účely zjišťování průměrného výdělku nezahrnuje do hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a doba, po kterou je tento plat poskytován, se nepovažuje za odpracovanou v rozhodném období.

HLAVA VIII

POUŽITÍ PRACOVNÍHO POMĚRU

§ 233

(1) Služební orgán může obsadit služební místo fyzickou osobou v pracovním poměru na dobu určitou podle pracovněprávních předpisů,

a) jestliže státní zaměstnanec je vojákem na vojenském cvičení nebo v mimořádné službě, nebo vykonává-li civilní službu místo vojenského cvičení,

b) čerpá-li státní zaměstnankyně mateřskou dovolenou, nebo čerpá-li státní zaměstnankyně nebo státní zaměstnanec rodičovskou dovolenou,

c) jestliže je státní zaměstnanec ve vazbě,

d) jestliže byl státní zaměstnanec převeden na jiné služební místo podle § 43 odst. 1 písm. a), nebo

e) byl-li státní zaměstnanec zařazen mimo službu podle § 46 a 48.

(2) Fyzická osoba musí splňovat předpoklady podle § 17 odst. 1; tato osoba může být však starší než 65 let.

(3) Zaměstnanec v pracovním poměru podle odstavce 1 je povinen dodržovat služební předpisy vztahující se k výkonu služby. Se služebními předpisy podle věty první musí být zaměstnanec řádně seznámen.

(4) Se zaměstnancem podle odstavce 1 se sjednávají požadované činnosti jako druh práce v pracovní smlouvě a přísluší mu plat podle části desáté hlavy první, s výjimkou příplatku za službu (§ 138).

HLAVA IX

INFORMAČNÍ SYSTÉM O SLUŽBĚ A PLATECH

§ 234

(1) Personální útvary služebních úřadů jsou povinny poskytovat generálnímu ředitelství údaje podle § 11 odst. 7 a 8, údaje o platech státních zaměstnanců, čekatelů a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech a další údaje o služebním poměru státních zaměstnanců do Informačního systému o službě a platech.

(2) Rozsah a způsob poskytování údajů podle odstavce 1 stanoví vláda nařízením.

(3) Generální ředitelství je povinno předávat údaje o platech státních zaměstnanců, čekatelů a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech Ministerstvu práce a sociálních věcí, Ministerstvu financí a Českému statistickému úřadu.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).