Ing.Vlastimil Bachor - Vedoucí oddělení daně z příjmu právnických osob Ministerstva financí ČR : "V případě, že zaměstnavatel zajišťuje pro své zaměstnance závodní stravování prostřednictvím jiných subjektů , může si uplatnit jako daňový výdaj příspěvek v zákonem stanovené výši za každého pracovníka , účastnícího se pracovní směny ( § 24 odst.2 písm.j bod 4 Zákona o daních z příjmu ). Je na rozhodnutí zaměstnavatele, v jaké hodnotě se rozhodne pro zaměstnance zajistit tzv. stravenky, což by mělo být upraveno vnitřním předpisem, popřípadě kolektivní smlouvou. Je-li takto stanovena částka, měl by být zajištěn i nákup stravenek v těchto hodnotách. Nemá své opodstatnění zajišťovat tzv. stravenky v nižší hodnotě a umožňovat tak zaměstnancům jejich využití ve více případech, než činí počet odpracovaných směn a než je povinen zaměstnavatel umožnit podle § 140 odst. 1 Zákoníku práce."
Z výše uvedeného výkladu zákona tedy vyplývá, že 1 odpracovaná směna = 1 stravenka.
Ten odkaz v citaci je nějaká blbost - par. 140 zákoníku práce upravuje odměnu za pracovní pohotovost, povinnost zaměstnavatele umožnit stravování ve všech směnách je zakotvena v par. 236 ZP.
Nemáte pravdu, že všichni zaměstnanci musí obdržet stravenku stejné hodnoty, zaměstnavatel může zohlednit náklady na stravování v lokalitě, v níž ten který zaměstnanec pracuje (Praha vs. Horní Dolní apod.).
Pravidlo "co není zakázáno, je dovoleno" vyjadřuje smluvní volnost typickou pro soukromoprávní vztahy, nemůžeme čekat, že právní úprava bude zakazovat 2 stravenky na 1 směnu. Zákaz odchylky je nejenom stanovena zákonem, ale platí také v případě, že povaha daného ustanovení odchylku neumožňuje. Zaměstnavatel může poskytovat stravenek, kolik chce, ale nemůže se odchýlit od kogentni právní úpravy daňových a dalších souvislostí.
