Zdravím, podle mého názoru to odporuje dobrým mravům, nechat si jeden čas platit dvakrát. Za dobu, kdy pracoval jinde, mu nemohla u Vás ujít žádná mzda a tudíž by neměl dostávat náhradu 60%.
Nemáte pravdu, výkon práce v každém pracovněprávním vztahu se posuzuje zvlášť.
Podle toho, co píšete, by se zaměstnanec nemohl nechat zaměstnat ani během dovolené - také by měl stejný čas zaplacen 2x.
Nebo zaměstnanec v PP, který je zároveň jednatelem v jiné s.r.o., pobírá odměnu za výkon funkce, která mu náleží za 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu = také je čas zaplacen 2x.
Nebo zaměstnanec na PN pobírající nemocenskou koná práci v jiném pracovněprávním vztahu, v němž není uznán dočasně práce neschopným a neporušuje režim povolených vycházek = také se jedná o totožný čas.
Nedávno jsem tu psala, že dobré mravy jsou něco jako Jetti = všichni o něm mluví a nikdo ho neviděl.
Ale až ho uvidím, tak ho určitě poznám, a tohle je ten případ.
Dovolenou beru jinak, 4+ týdny v roce se prostě odpočívá za peníze, zaměstnanec musí zaměstnavateli svou prací na to vytvořit fond.
Výkon funkce opět nevadí, pokud nebude flákat svoji práci.
Náhrada v pracovní neschopnosti - to už je divné, že by jednu práci dělat nemohl, dostával náhradu mzdy a v tom samém čase pracoval někde jinde, kde bude pracovně schopen. Pak není důvod dostávat náhradu.
To samé jsou ostatní náhrady mzdy, tj. odměny za čas strávený konkrétní prací. Pokud se práce nemůže konat, OK, nechť dostane náhradu. Ale pokud raději jde pracovat jinam, za co náhrada?
Obsahem se to podle mě rovná dočasnému přidělení a taky by se to taky mělo
"vyúčtovat". Ovšem v našem socialistickému pracovnímu právu se s tím nepočítá a není patrně žádná šance se této sviňárně bránit.
Motáte to všechno dohromady. Musíte analyzovat jednotlivé prvky. On nedostává náhradu za to, že nepracuje z důvodu toho, že toho není schopen, ale z důvodu toho, že zaměstnavatel mu není schopen práci zajistit. Je tedy zcela logické a správné, že je mu umožněno, aby si práci, včetně výdělku zajistil sám. Je to zcela logické a zcela správné, nikoliv socialistické.
Nějak mi to celé zavání snahou rozhodovat o tom, co zamnec smí a co ne. Na překážkách si tedy smí válet šunky? smí si zasportovat? to mu ještě soudruzi dovolíme, spravit si střechu na vlastním baráku nebo si prořezat stromky? nad tím přihmouřime očko, ale pracovat??? no to teda ani náhodou!
K té dvojí neschopence - například když pracuju jako skladník a po večerech programuju a zlomím si nohu, nemůžu nosit krabice, ale sedět u compu můžu.
Přesně, přes den skladník a večer programátor. To je jádro pudla, shodný čas za dvoje peníze, za které původní zaměstnavatel nemá vůbec nic. A měl by mít aspoň tolik, že zaměstnanec bude kdykoli připravený opět nastoupit do práce, třeba "okamžitě".
Jenže s tím už může počítat druhý zaměstnavatel.
Asi neporuším mlčenlivost, když napíšu, že podobný případ aktuálně řeším, dotyčný má 100% náhradu a chodí dělat jinam. Ten bude na koronaprázdniny s láskou vzpomínat.
A proč tolik zloby? Snad ten zaměstnanec počítá s tím, že musí k výzvě zaměstnavatele nastoupit zpět, ne? A jestlipak ten "první" zaměstnavatel ve vnitřním předpisu, jímž částečnou nezaměstnanost vyhlašoval, upravil i způsob a čas vyrozumění zaměstnance, že má opět nastoupit?
I kdyby měl 100 % náhrady, na věci to nic nemění. V době, kdy jeho zaměstnavatel neplní svoji zákonnou povinnost a nepřiděluje práci v rozsahu, v jakém se zavázal, si může dělat v rámci zákonné úpravy (viz výše § 304 ZP), co chce.
