Věta, kterou jsem napsala, měla vyjádřit, že ochranná doba představuje jednotlivé případy zákazů ze strany zaměstnavatele, ale že i přesto, že je dán některý z případů ochranné doby, je možné rozvázat PP dohodou, ve zkušební době apod.
Pokud jde o zákaz výpovědi ze strany zaměstnavatele, jedním z případů je i doba, kdy zaměstnanec ošetřuje dítě mladší než 10 let nebo jiného člena domácnosti v případech podle zákona o nemocenském pojištění a v době, kdy pečuje o dítě mladší než 10 let z důvodů stanovených zákonem o nemocenském pojištění.
Během nouzového stavu byl přijat speciální zákon (= nikoliv novela zákona o nemocenském pojištění), který mj. navýšil věkovou hranici na 13 let a prodloužil dobu poskytování OČR (číslo se mi v tuto chvíli nechce hledat, za chvíli bude půlnoc).
Je tedy otázkou, zda se zákaz výpovědi ze strany zaměstnavatele vztahuje i na ošetřování dítěte až do věku 13 let nad dobu stanovenou zákonem o nemocenském pojištění, kdy tento případ ošetřování není stanoven zákonem o nemocenském pojištění, ale samostatným zákonem.
Jsem toho názoru, že ano, a to jednak z důvodu, že platí zásada lex poxterior derogat lex priori (zákon pozdější mění zákon dřívější), jednak z důvodu, že zákon přijatý v době nouzového stavu má vůči zákonu o nemocenském pojištění přednost, neboť se jedná o zákon speciální.
Takže výpověď v době OČR podle zvláštního zákona bych si nedovolila.
Objednejte si zdarma náš týdenní newsletter. Aktuální články a důležité informace tak budete mít vždy po ruce ve svém mailu.