Re: Dilema
Yáleži na okolnostech, my byli překvapeni, když nám páno c obydlí v kalifirnii tykali, ale hned jsme si uvědomili, že vlastně u nich existuje jen ty - v ČR je slušné vykat, ale i když budete vykat, tak můžete dotyčného slušně poslat někam..... jo a někteřé stáří pánové si myslí, když všem tykají, že se přibližují mládeži....
Re: Dilema
Myslím, že je slušnost zpočátku neznámému vykat a až po nějaké době případně navrhnout tykání (stejně starému člověku a pokud tykání nenavrhne on sám dříve). Nadřízeným určitě vykat a tykání nenavrhovat (i kdyby byl mladší než Vy).
Osobně mi vůbec nedělá problém vykat i lidem výrazněji mladším (i větším dětem). Samotné mi totiž v dětství vadilo, když mi někteří starší lidé hned tykali. To, že starší automaticky tykají se mi také nelíbí a někdy mám chuť jim také začít tykat :-).
Re: Dilema
Jednoznačně se přikláním k vykání. Vykám všem (i výrazně mladším), ale také považuji za samozřejmé, že ostatní vykají mně. A čím jsem starší, tím víc si vybírám, komu tykání nabídnu... Můžu mít "důvěrný, osobní" vztah i s tím, komu vykám. A naopak - i ten, který je na "tykačku" se může vůči mně zachovat jako pěkný prevít. A podle mě to není o tom, že pokud vládne na pracovišti tykání, tak je lepší kolektiv a spolupráce. Ale to už jsou ta léta pozorování a zkušeností ...
Re: Dilema
Netroufla bych si někomu, s kým se právě seznamuji, začít tykat. Samozřejmě vykám všem a buď si pak při vhodné příležitosti potykáme nebo ne, ale záleží na tom, jak často se vídáme a při jakých příležitostech. Rychleji si spolu potykají mladí, nám středního věku to trvá déle a navzájem si vykáme déle nebo napořád.
