Zákon o cestovních náhradách - ČÁST ČTVRTÁ - SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

ČÁST ČTVRTÁ

SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 19

Náhrady podle tohoto zákona lze paušalizovat. Při výpočtu paušální částky vychází zaměstnavatel z průměrných podmínek rozhodných pro poskytování náhrad zaměstnanci nebo skupině zaměstnanců. Pokud se změní podmínky, za nichž byla paušální částka stanovena, je zaměstnavatel povinen tuto částku přezkoumat a upravit.

§ 20

(1) Kde tento zákon požaduje prokázání výdajů a zaměstnanec je neprokáže, může mu zaměstnavatel poskytnout náhrady v jím uznané výši s přihlédnutím k určeným podmínkám pracovní cesty (§ 3) s výjimkou náhrady výdajů za pohonné hmoty, kterou poskytne ve výši určené podle průměrné ceny stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí.

(2) Při pracovní cestě v obci, ve které má zaměstnanec sjednáno v pracovní smlouvě místo výkonu práce, náleží zaměstnanci náhrada jízdních výdajů za místní hromadnou dopravu v prokázané výši nebo ve výši určené zaměstnavatelem podle ceny jízdného, platné v době konání pracovní cesty, a použitého dopravního prostředku.

§ 21

(1) Požádá-li zaměstnanec o poskytnutí zálohy na náhrady podle tohoto zákona, je zaměstnavatel povinen mu tuto zálohu do výše předpokládané náhrady poskytnout.

(2) Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě zálohu v cizí měně v rozsahu a ve výši podle předpokládané doby trvání a podmínek zahraniční pracovní cesty. Zálohu v cizí měně nebo její část může zaměstnavatel po dohodě se zaměstnancem poskytnout též cestovním šekem nebo zapůjčením platební karty zaměstnavatele. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí zálohy na stravné v cizí měně i v jiné měně než stanovené vyhláškou Ministerstva financí (§ 12 odst. 2) pro příslušný stát, pokud je k této měně Českou národní bankou vyhlašován kurz devizového trhu nebo přepočítací poměr. Při určení výše stravného v dohodnuté měně se zjistí korunová hodnota stravného ve stanovené měně, která se přepočítá na dohodnutou měnu. Pro určení korunové hodnoty stravného a částky stravného v dohodnuté měně se použijí kurzy devizového trhu a přepočítací poměry vyhlášené Českou národní bankou a platné v den určení výše zálohy.

(3) Zaměstnanec je povinen do deseti pracovních dnů po dni ukončení pracovní cesty předložit zaměstnavateli písemné doklady potřebné k vyúčtování pracovní cesty a též vrátit nevyúčtovanou zálohu.

(4) Zaměstnavatel je povinen do deseti pracovních dnů ode dne předložení písemných dokladů provést vyúčtování pracovní cesty zaměstnance a uspokojit jeho nároky.

(5) Částku, o kterou byla poskytnutá záloha při zahraniční pracovní cestě vyšší, než činí nároky zaměstnance, vrací zaměstnanec zaměstnavateli ve měně, kterou mu zaměstnavatel poskytl, nebo ve měně, na kterou zaměstnanec tuto měnu v zahraničí směnil, nebo v české měně. Částku, o kterou byla poskytnutá záloha při zahraniční pracovní cestě nižší, než činí nároky zaměstnance, doplácí zaměstnavatel zaměstnanci vždy v české měně. Při vyúčtování zálohy použije zaměstnavatel zaměstnancem doložený kurz, kterým byla poskytnutá měna v zahraničí směněna na jinou měnu, a kurzy devizového trhu a přepočítací poměry uvedené v odstavci 2.

§ 22

Pokud čas strávený na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů spadá do pracovní doby zaměstnance, považuje se za dobu překážky v práci na straně zaměstnavatele,⁷) při které se zaměstnanci mzda nekrátí. Pokud však zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování mzda ušla, přísluší mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.⁸)

§ 23

Pracovněprávní vztahy podle tohoto zákona se řídí zákoníkem práce, pokud v tomto zákoně není stanoveno jinak.

§ 24

Vláda může v rozsahu své působnosti stanovit nařízením pro zaměstnance zaměstnavatelů, kteří jsou rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi, i jiné náhrady související s pracovní cestou, jinými změnami místa výkonu práce, přijetím do zaměstnání a při přidělení výkonu práce v zahraničí.

§ 25

(1) Zrušují se:

1. Vyhláška ministerstva financí č. 18/1960 Sb., o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách.

2. Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 57/1979 Sb., o náhradách za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách, ve znění vyhlášky č. 2/1984 Sb., vyhlášky č. 251/1990 Sb., vyhlášky č. 338/1990 Sb., vyhlášky č. 430/1990 Sb. a vyhlášky č. 480/1990 Sb.

3. Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 33/1984 Sb., o cestovních náhradách, ve znění vyhlášky č. 81/1988 Sb., vyhlášky č. 241/1988 Sb. a vyhlášky č. 251/1990 Sb.

4. Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 120/1991 Sb., kterou se doplňují některé právní předpisy o cestovních náhradách.

5. Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí Slovenské republiky č. 148/1991 Sb., kterou se doplňuje vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 33/1984 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů, a výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí z 31. srpna 1982 č.j. 315-5796-3161 o zvláštní úpravě náhrad cestovních výdajů pracovníků přijatých ze Slovenské socialistické republiky do aparátu federálních institucí, ve znění výnosu federálního ministerstva práce a sociálních věcí z 18. června 1990 č.j. 225-18991-5157.

6. Pokyny Ústředního svaz spotřebních družstev ze dne 7. dubna 1965 č. 26/1965 Věst. ÚSSD pro poskytování náhrad pracovníkům, kteří pravidelně ve větším rozsahu používají služebního motocyklu, vlastního jízdního (motorového) kola nebo konají cesty pěšky (reg. částka 40/1965 Sb.).

7. Výnos ministerstva stavebnictví ze dne 9. ledna 1968 č. 3/1968 Zpravodaje ministerstva stavebnictví o určení pracovišť, na která se v podnicích průmyslové výroby vztahuje zvláštní úprava nocležného (reg. částka 10/1968 Sb.).

8. Výnos ministerstva zemědělství a výživy ze dne 3. 11. 1967 č.j. VII/3-1747/1967, kterým se provádějí některá ustanovení vyhl. č. 96/1967 Sb. (reg. částka 11/1968 Sb.).

9. Výnos č. 9 ministerstva hornictví ze dne 1. dubna 1967 č.j. 42.2/776/67 k provedení zákoníku práce (reg. částka 17/1967 Sb.), ve znění výnosu č. 2 ministerstva hornictví ze dne 28. 5. 1968 č.j. 42.3/657/68 (reg.částka 25/1968 Sb.) a výnosu č. 1 Federálního výboru pro průmysl ze dne 15. dubna 1970 (reg. částka 48/1968 Sb.).

10. Výnos Ústřední správy geodézie a kartografie ze dne 20. prosince 1968 č. 6158/1968-2, kterým se stanoví zásady pro paušalizaci náhrad cestovních výdajů (reg. částka 48/1968 Sb.).

11. Směrnice federálního ministerstva financí ze dne 11. července 1972 č.j. VII/4-8921/72 o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách (reg. částka 18/1972 Sb.), ve znění výnosu federálního ministerstva financí ze dne 31. května 1988 č.j. VI/2-8900/88 (reg. částka 23/1988 Sb.).

12. Zásady federálního ministerstva dopravy ze dne 11. září 1975 č.j. 20808/75-09 pro poskytování paušálních náhrad cestovních výdajů (reg. částka 3/1976 Sb.).

13. Výnos federálního ministerstva financí ze dne 20. března 1978 č.j. II/6000/1978 o odměňování a hmotném zabezpečení některých pracovníků po dobu jejich pobytu v zahraničí (reg. částka 11/1978 Sb.).

14. Směrnice federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10. srpna 1979 č.j. 316-1238/79-7315 o odměňování pracovníků, kteří v souvislosti s výkonem povolání řídí služební silniční motorová vozidla (reg. částka 25/1979 Sb.), ve znění vyhlášky č. 251/1990 Sb.

15. § 4 a 5 výnosu federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 16. října 1981 č.j. 316-1099/81-7300 o odměňování a poskytování cestovních náhrad vietnamským občanům dočasně zaměstnaným v Československé socialistické republice (reg. částka 34/1981 Sb.), ve znění výnosu federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 31. 7. 1989 č.j. 221-8747-5123,060589 (reg. částka 26/1989 Sb.).

16. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 31. srpna 1982 č.j. 315-5796-3161 o zvláštní úpravě náhrad cestovních výdajů pracovníků přijatých ze Slovenské socialistické republiky do aparátu federálních institucí (reg. částka 34/1982 Sb.), ve znění výnosu federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 18. června 1990 č.j. 225-18991-5157 (č. 287/1990 Sb.).

17. Směrnice Českého svazu výrobních družstev ze dne 5. října 1982 o náhradách cestovních a jiných výdajů kominíků (reg. částka 10/1983 Sb.).

18. Výnos federálního ministerstva dopravy ze dne 12. ledna 1983 č.j. 25080/82-03 o poskytování letecké stravní normy členům posádek civilních letadel v organizacích v působnosti federálního ministerstva dopravy (reg. částka 9/1983 Sb.), ve znění výnosu federálního ministerstva dopravy ze dne 10. září 1990 č.j. 19439/1990-320 (č. 452/1990 Sb.).

19. Výnos federálního ministerstva dopravy ze dne 27. října 1983 č.j. 20 324/1983-03 o poskytování letecké stravní normy členům posádek civilních letadel trvale vykonávajícím řídící činnost technickohospodářského charakteru v organizacích v působnosti federálního ministerstva dopravy (reg. částka 4/1984 Sb.), ve znění výnosu federálního ministerstva dopravy ze dne 10. září 1990 č.j. 19 439/1990-320 (č. 451/1990 Sb.).

20. Výnos federálního ministerstva financí a federálního ministerstva zahraničního obchodu ze dne 6. srpna 1984 č.j. FMF VI/3-11811/84 a č.j. FMZO 598/14/84 o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách členů posádek dopravních prostředků (reg. částka 22/1984 Sb.), ve znění výnosu federálního ministerstva financí a federálního ministerstva zahraničního obchodu ze dne 6. února 1987 č.j. FMF VI/3-1.840/87 a č.j. FMZO 86/14/87 (reg. částka 11/1987 Sb.).

21. Výnos ministerstva vnitra České socialistické republiky ze dne 18. 6. 1985 č.j. MH/13-6699/1939/85 o zvláštních paušálních náhradách cestovného pro kominíky a výkupčí druhotných surovin v organizacích místního hospodářství (reg. částka 20/1985 Sb.), ve znění výnosu ministerstva vnitra České republiky ze dne 18. 9. 1990 č.j. MH/1-13980/720/1990 (č. 398/1990 Sb.).

22. Výnos federálního ministerstva financí č.j. VIII/4/16986/85 o stanovení jednotné zahraniční diety pro československé pracovníky na integračních akcích v SSSR (reg. částka 30/1985 Sb.).

23. Směrnice Českého svazu výrobních družstev ze dne 4. září 1985 o zvláštních paušálních náhradách cestovného pro kominíky (reg. částka 4/1986 Sb.).

24. Výnos federálního ministerstva dopravy ze dne 24. června 1986 č.j. 6006/1986-03 o zvláštních paušálních náhradách cestovních výdajů pro některé pracovníky dopravy, u nichž častá změna místa výkonu práce vyplývá ze zvláštní povahy povolání (reg. částka 18/1986 Sb.), ve znění výnosu federálního ministerstva dopravy ze dne 10. září 1990 č.j. 19438/1990-320 (č. 414/1990 Sb.).

25. Výnos ministerstva vnitra České socialistické republiky ze dne 31. července 1987 č.j. SD/33-2728/1987 o zvláštních paušálních náhradách cestovních výdajů jízdních pracovníků silniční a městské dopravy (reg. částka 17/1987 Sb.), ve znění výnosu ministerstva vnitra České republiky ze dne 24 července 1990 č.j. SD/1 R-11021/90 (č. 345/1990 Sb.).

26. Výnos ministerstva vnitra Slovenské socialistické republiky ze dne 25. května 1987 č. MH-41/203/1987 o zvláštních paušálních cestovních náhradách pro kominíky a výkupčí druhotných surovin v organizacích místního hospodářství (reg. částka 17/1987 Sb.), ve znění výnosu ministerstva vnitra Slovenské republiky z 8. ledna 1991 č. MH-5/1991-OE (č. 53/1991 Sb.).

27. Výnos federálního ministerstva financí ze dne 22. června 1987 č.j. III/11000/87 o cestovních náhradách při zahraničních bezdevizových pracovních cestách (reg. částka 17/1987 Sb.).

28. Výnos ministerstva vnitra Slovenské socialistické republiky ze dne 10. září 1987 č. SD-3138/1987-4 o zvláštních paušálních cestovních náhradách pracovníků silniční a městské dopravy, silničního hospodářství a automobilového opravárenství (reg. částka 18/1987 Sb.), ve znění výnosu ministerstva vnitra Slovenské republiky z 3. ledna 1991 č. SD-3003/1991.

29. § 5 výnosu federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 5. října 1987 č.j. 515-31053-5123 o odměňování a poskytování cestovních náhrad angolským občanům dočasně zaměstnaným v československých organizacích (reg. částka 25/1987 Sb.).

30. § 4 výnosu federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 22. prosince 1987 č.j. 515-37137-5123 o odměňování a poskytování cestovních náhrad vedoucím skupin korejských občanů a korejským tlumočníkům zaměstnaným v Československé socialistické republice (reg. částka 26/1987 Sb.).

31. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 12. září 1991 č.j. F 43-6138-7201-120991 o poskytování příplatku k úhradě cestovních výdajů pracovníkům přijatým z České republiky do federálních orgánů na území Slovenské republiky (č. 404/1991 Sb.).

32. Usnesení předsednictva vlády ČSSR ze dne 27. října 1971 č. 344 k návrhu na úpravu náhrad výdajů funkcionářů, vedoucích pracovníků a vedoucích delegací při zahraničních pracovních cestách.

(2) Platnosti pozbývají výjimky, odchylky a další opatření stanovené podle dosavadních právních předpisů o cestovních náhradách.

§ 26

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1992.