Pracovala jsem téměř 15 let ve státní správě a když se měla zavádět pružná pracovní doba, jedním z argumentů "proti" byl popis podobné situace, jakou jste zažila Vy. Takže i když se mi nechce hledat v předpisech, myslím si, že to někde určitě takto bude stanoveno - nahradí Vám pouze Vaši nepřítomnost v rozmezí, v němž byste byla povinna být na pracovišti.
Tak jsem přece něco našla:
Protože podstatou pružného rozvržení pracovní doby je určení základní pracovní doby, v níž je zaměstnanec povinen být na pracovišti, a vedle toho též volitelné pracovní doby, v jejímž rámci si volí začátek a konec pracovní doby, nelze se divit, že specificky posuzuje zákoník práce při tomto rozvržení i překážky v práci, ať už na straně na straně zaměstnance, nebo na straně zaměstnavatele.
Překážky v práci na straně zaměstnance
Jak vyplývá z ustanovení § 97 odst. 1, 2 a 4 ZP, překážky v práci na straně zaměstnance při pružném rozvržení pracovní doby se posuzují jako výkon práce jen v rozsahu, ve kterém zasáhly do základní pracovní doby (to neplatí v případě dočasné pracovní neschopnosti, kdy se zaměstnanci poskytuje náhrada mzdy nebo platu dle ustanovení § 192 ZP). Pokud jde ale o překážky v práci na straně zaměstnance vymezené přesnou délkou nezbytně nutné doby, po kterou přísluší zaměstnanci pracovní volno, nebo jde-li o činnost zástupců zaměstnanců, pak se posuzuje jako výkon práce celá tato doba. Za dobu 1 dne se považuje pro tyto účely doba odpovídající průměrné délce směny vyplývající ze stanovené týdenní pracovní doby nebo z kratší pracovní doby.
(2) Státnímu zaměstnanci přísluší za dobu překážky ve službě plat, pokud jde o překážku, která se řídí
a) § 199 odst. 2 zákoníku práce a nařízením vlády, kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci, a je podle těchto pracovněprávních předpisů placená,
atd.
Podle zákoníku práce § 199 by Vám náležel průměr, ale Vaše odměňování spadá pod služební řád a ten poskytuje plat, ne průměr.
ČLÁNKY DO MAILU