Podle ust. § 317 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, na pracovněprávní vztahy zaměstnance, který nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonává sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje, se vztahuje zákoník s tím, že se na něj mimo jiné nevztahuje úprava rozvržení pracovní doby, prostojů ani přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy.
Podle ust § 24 odst. písm j) bod 4 zákona o daních z příjmů příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad), pokud přítomnost zaměstnance v práci během této stanovené směny trvá aspoň 3 hodiny.
Směnou je pro účely úpravy pracovní doby a doby odpočinku podle ust. § 78c zákoníku práce část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat.
A pracovní dobou je podle téhož ustanovení doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele.
Pro posouzení doby trvání pracovní směny je rozhodná délka pracovní směny stanovená zaměstnavatelem konkrétnímu zaměstnanci.
Vzhledem k tomu, že jak uvedeno výše, dle ust. § 317 zákoníku práce pokud je vykonávána práce z domova (home office), pak si zaměstnanec sám rozvrhuje práci v pracovní době a není splněna podmínka ust. § 24 odst. 2 písm. j pod 4 zákona o daních z příjmů, nelze jako výdaj (náklad), který slouží k dosažení, zajištění a udržení příjmů uznat výdaj na příspě-vek na stravování.
Objednejte si zdarma náš týdenní newsletter. Aktuální články a důležité informace tak budete mít vždy po ruce ve svém mailu.