Na tuto situaci již řadu let existují 2 právní názory.... ing. Janoušek tvrdí, že pokud vzniklo právo na tuzemské stravné, pak zahraniční náleží pouze v max. výši 1/3 (v zahraničí strávená doba musí být více než 5 hodin).... Další názor je, že pokud je doba strávená v zahraničí déle než 12-18 hodin, tak i při vzniku tuzemského stravného náleží zahraniční ve výši 2/3 (k tomu kdysi bylo i vyjádření MPSV).... Judikát není... My v tomto případě dáváme 2/3 ( ve prospěch zaměstnance)...
Nemyslím, že vámi popisované názory jsou v rozporu, pouze vytržené ze souvislostí:
- doba mimo území ČR nad 18 hodin = základní sazba (právo na tuzemské stravné nemůže vzniknout, den má 24 hodin)
- doba mimo území ČR nad 12 hodin, nejvýše 18 hodin = 2/3 základní sazby (bez ohledu na to, jestli vzniklo právo na tuzemské stravné, obojí stravné náleží současně) = vámi prezentovaný druhý názor,
- doba mimo území ČR 12 hodin a méně, nejméně 1 hodinu = 1/3 základní sazby, TOTÉŽ = 1/3, pokud doba strávená mimo území ČR činí aspoň 5 hodin a zaměstnanci SOUČASNĚ vzniklo právo na tuzemské stravné = názor ing. Janouška.
Bohužel nesouhlasím. pan Janoušek píše (str. 279 - vydání 2023)
...pro případ vzniku práva na tuzemské stravné vyplývá, že pokud zaměstnanec byl v tento den v zahraničí celkem déle než 5 hodin (jakkoliv déle než 5 hodin), přísluší mu zahraniční stravné ve výši 1/3 příslušné základní sazby zahraničního stravného (pouze 1/3 základná sazby).
toto je přesná citace a následuje tabulka, kde se nic jiného nepřipouští (nelze vložit)
Objednejte si zdarma náš týdenní newsletter. Aktuální články a důležité informace tak budete mít vždy po ruce ve svém mailu.