Odpověď na názor

Dotaz přímo ze stránek MPSV:
Co když zaměstnavatel se zaměstnancem v minulosti sjednal v pracovní smlouvě, že výpovědní doba činí 2 měsíce a běží od prvního dne následujícího kalendářního měsíce po doručení výpovědi?

V takovém případě půjde podle názoru MPSV o ujednání stanovící odlišný režim od zákonného režimu (flexinovely), které bude mít před zákonem přednost. Nové znění § 51 odst. 3 zákoníku práce výslovně připouští možnost sjednat si výpovědní dobu i její běh odlišně od zákona, a tak tedy bude příslušné ujednání v pracovní smlouvě vnímáno.

Jiný výklad by odporoval principu zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance (§ 1a písm. a) zákoníku práce) a narušoval by právní jistotu stran. Zpětně je totiž takřka nemožné rekonstruovat skutečnou vůli stran v době uzavírání smlouvy a případné dovození neplatnosti takového ujednání by tedy bylo obtížně obhajitelné před soudem. Jde však o otázku, na níž mezi odbornou veřejností nepanuje shoda. Z důvodu předcházení podobným situacím se obecně doporučuje do smluv (nejen pracovních) nepřejímat zákonná pravidla, ta plynou přímo ze zákona a jejich opakování v textu smluv není nutné a někdy může být, jak vidno, kontraproduktivní.

Pokud by však pracovní smlouva v příslušné části odkazovala pouze na § 51 zákoníku práce, popř. zákon obecně, použije se úprava účinná v době dání výpovědi, tj. po nabytí účinnosti flexinovely úprava nová. Shodnou-li se na tom obě strany, je možné též pracovní smlouvu změnit („uzavřít dodatek“) a toto pravidlo z ní vypustit – pak by se aplikovala úprava nová.