Stravné vs. skutečné náklady na stravu

• Pavla K. (neregistrovaný)

  7. 6. 2016 12:56

  Dobrý den,
  
  Zaměstnavatel se rozhodl, že bude zaměstnancům na služební cestě poskytovat vyšší než zákonem stanovené minimální stravné (ale stále do limitu, aby se zaměstnancům nepřidaňovalo), ale též se rozhodl, že bude zaměstnancům proplácet skutečnou výši stravy (za oběd či večeři) při doložení dokladů z restaurací.
  
  Jelikož paušální stravné vlastně nemá u tuzemské cesty odpovídat skutečné ceně za stravu, ale jen krýt zvýšené výdaje na stravu, tak si nejsem jista jak správně postupovat...
  
  Pokud bych brala celou částku z účtenek namísto stravného, bojím se, že bude muset zaměstnanec dodaňovat částku nad zákonem stanovený limit. Mohu tedy účtenku proplatit jako nutné vedlejší výdaje do nedaňových nákladů jako repre a zaměstnanci stravné pokrátit příslušným procentem dle zákona i když se jedná čistě o stravu zaměstnance? Tímto chce zaměstnavatel podpořit správné stravování zaměstnanců (v restauracích normálním jídlem), aby nejedli nezdravě na pumpách a ve fastfoodech, ale bojím se, aby to nakonec nepřineslo více škody než užitku.
  
  Děkuji Vám mockrát za radu.

• • Dotaz je starý, nové názory již nelze přidávat.

  Nahlásit moderátorům jako SPAM

  
  

  • 7. 6. 2016 13:16

    Lenka S. (neregistrovaný)

    Re: stravné vs. skutečné náklady na stra
    Já si myslím ale, že se budou zaměstnanci bouřit, ne?
    A co nějaké "zahraniční" stravenky a pak krácení stravného?
    Jn, ale ve fastfoodech stravenky také platí. Ale to si myslím, že je přeci na rozhodnutí zaměstnance co do sebe bude ládovat, ne?

    •   Zobrazit celé vlákno
    •   Skok na další nový názor. K navigaci lze použít i klávesy N pro následující a P pro předchozí nový názor

  • 7. 6. 2016 14:12

    Pavla K. (neregistrovaný)

    Re: stravné vs. skutečné náklady na stra
    Dobrý den, jen chci upozornit, že nikdo nechce zaměstnancům upírat nárok na stravné. Jen je zde možnost, že když přinesou účtenku za stravu z restaurace a bude na větší částku než je stravné, tak dostanou proplacenu tu účtenku - tudíž je to pro zaměstnance výhodnější. Není to ale povinnost a kdo nedonese účtenku, dostane normálně stravné dle zákona.
    Jde tedy o to jak řešit stravné při dodání účtenky
    - zda brát místo stravného účtenku - je zde tedy třeba dodanit u zaměstnance?
    - zda zaúčtovat účtenku jako repre a vyplatit krácené stravné (jelikož jim firma jídlo tím pádem zaplatila) - nebude to finančák povazovat za peněžní plnění, které by chtěl také zdanit u zaměstnance?
    Chci raději tento proces nastavit hned od začátku správě a pokud možno tak, aby zaměstnanec nic nedodaňoval.
    Děkuji

    •   Zobrazit celé vlákno
    •   Skok na další nový názor. K navigaci lze použít i klávesy N pro následující a P pro předchozí nový názor

  • 8. 7. 2016 8:31

    Pavla K. (neregistrovaný)

    Re: stravné vs. skutečné náklady na stra
    Pro ty, které by to zajímalo, mám vyjádření od odborníka na daň z příjmu z 8.7.2016
    
    část 1:
    Odpověď: V dotazu správně uvádíte, že zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZP) stanoví minimální částky stravného při pracovních cestách a je tak pouze na zaměstnavateli, zda bude poskytovat stravné v minimální výši nebo v částkách vyšších. Tuto skutečnost zohledňuje na straně zaměstnavatele i zákon č. 5786/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), který podle § 24 odst. 2 písm. zh) považuje za výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů také náhrady cestovních výdajů do výše stanovené zvláštním právním předpisem, kterým je ZP. Určitou regulaci (v ekonomickém slova smyslu) v chování zaměstnavatelů, eliminující nežádoucí daňové optimalizace, obsahuje ZDP v § 6 odst. 7 písm. a), podle kterého se za příjmy ze závislé činnosti nepovažují a předmětem daně, kromě příjmů, které nejsou předmětem daně podle § 3 odst. 4, nejsou také náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem činnosti, ze které plyne příjem ze závislé činnosti, do výše stanovené nebo umožněné zvláštním právním předpisem5) pro zaměstnance zaměstnavatele, který je uveden v § 109 odst. 3 zákoníku práce (nepodnikatelský sektor, pro který je stanovena vedle minimální částky, také částka maximální), jakož i hodnota bezplatného stravování poskytovaná zaměstnavatelem na pracovních cestách; jiné a vyšší náhrady, než stanoví tento zvláštní právní předpis, jsou zdanitelným příjmem podle odstavce 1 § 6 ZDP. Pro vyšší náhrady se tak uplatňuje režim zdanění jako u mzdového plnění. Pokud by zaměstnavatel proplácel skutečnou výši hodnoty stravy podle dokladů z restaurací, bude ve skutečnosti poskytovat vyšší náhrady než náhrady, které nejsou předmětem daně z příjmů.

    •   Zobrazit celé vlákno
    •   Skok na další nový názor. K navigaci lze použít i klávesy N pro následující a P pro předchozí nový názor
    
    

  • 26. 7. 2016 7:48

    Pavla K. (neregistrovaný)

    Re: stravné vs. skutečné náklady na stra
    část 2:
    Tyto vyšší částky tak budou předmětem zdanění a také veřejnoprávního pojištění, což finálně bude mít také dopad na zaměstnavatele, který je povinen odvádět tzv. zaměstnavatelské pojistné ve výši 34%. Jejich posouzení jako nutné vedlejší výdaje by nebylo v souladu s platnou právní úpravou. Nutné vedlejší výdaje jako druh cestovních náhrad uvádí § 156 odst. 1 písm. e) ZP a dále rozvádí § 164 ZP, podle kterého zaměstnanci přísluší náhrada nutných vedlejších výdajů, které mu vzniknou v přímé souvislosti s pracovní cestou, a to ve výši, kterou zaměstnavateli prokáže. Nemůže-li zaměstnanec výši výdajů prokázat, poskytne mu zaměstnavatel náhradu odpovídající ceně věcí a služeb obvyklé v době a místě konání pracovní cesty. Mezi nutné vedlejší výdaje na pracovní cestě patří např. doklad o parkování, poplatek za služební telefonické hovory a vstupenka na stanovenou akci (výstava, veletrh apod.). V daném případě se tak nejedná o nutné vedlejší výdaje, ale jednoznačně o náklady na stravné, které je upraveno v písm. d) § 156 odst. 1, resp. v § 163 ZP.

    •   Zobrazit celé vlákno