Výdejník vody a pitná voda jako daňově uznatelná položka

• bez přezdívky

  5. 2. 2013 13:59

  Prosím o radu. Koupili jsme do firmy výdejník vody - sodabar. Firma má pouze jednoho zaměstance a podniká v pražském bytě. Nejedná se tudíž o prašný provoz , práci při vyšších teplotách, kdy by ze zákoníku práce byla povinnost zajištění pitné vody na pracovišti. Navíc je zde samozřejmě přístup k pitné vodě z vodovodu.  Firma Fontana tvrdí a je to i v jejím zájmu, že pitnou vodu lze dávat do nákladů.  Ale já si jistá nejsem, když nejsou splněny podmínky -prašný provoz a zvýšená teplota na pracovišti.  Navíc se jedná o sodabar, ke kterému je i náplň CO2 a měsíční pronájem lahve. Nešlo by udělat kompromis:
  1) Vodu, jedná se o dva barely měsíčně, což by odpovídalo spotřebě jedné osoby za měsíc, dávat spolu s nájmem výdejníku do nákladů a
  2) Nájem lahve CO2 a náplň CO2, která se používá převážně pro pracovní návštěvy, dávat na účet 513, který neovlivňuje daň z příjmu?
  Pokud by bylo možné dávat vše do nákladů, bylo by to lepší, ale odpovědi jsou často nejednoznačné.
  Děkuji Milena

• • Dotaz je starý, nové názory již nelze přidávat.

  Nahlásit moderátorům jako SPAM

  
  

  • 11. 2. 2013 13:27

    

    bez přezdívky

    Dobrý den,
    
    podle § 25 odst. 1 písm. zm) zákona o daních z příjmů obecně není daňovým výdajem (nákladem): „hodnota nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti“. Z tohoto nepříznivého obecného pravidla ovšem existují tři daňově příznivé výjimky:
    
    1) ochranné nápoje poskytované zaměstnancům v souladu s § 8 a přílohou č. 1 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci,
    
    2) pitná voda v množství postačujícím pro potřeby pití zaměstnanců a zajištění předlékařské pomoci podle § 53 zmíněného nařízení vlády.
    
    Pitnou vodu definuje § 3 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, jako veškerou vodu v původním stavu nebo po úpravě, která je určena k pití, vaření, přípravě jídel a nápojů, a to bez ohledu na její původ, skupenství a způsob dodávání (ve smyslu Směrnice Rady 98/83/ES o jakosti vody určené pro lidskou spotřebu). Za pitnou vodu se nepovažuje přírodní léčivý zdroj, přírodní minerální voda ani sycená voda (s bublinkami), voda ochucená, čaje apod. Naopak (stolní) vodu v barelech a menších PET lahvích, stejně jako klasickou vodu z vodovodního kohoutku, lze považovat za pitnou vodu.
    
    3) Pokud zaměstnanci za poskytované nápoje něco zaměstnavateli platí (např. 5 Kč za kávu, ledový čaj nebo ovocný nápoj), bude hodnota nápoje do výše těchto příjmů daňově uznatelná s oporou ve starém známém ustanovení § 24 odst. 2 písm. zc) zákona o daních z příjmů, a současně v hrazené výši nepůjde o zdanitelný příjem zaměstnance.
    
    Naproti tomu všechny ostatní případy poskytování nealkoholických nápojů zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti (jako např. čaje, ovocné džusy, limonády, minerálky, káva, horká čokoláda, nealkoholické pivo atd.) jsou daňově neúčinné. Jejich spotřeba zaměstnanci na pracovišti je ovšem plně osvobozena od daně z příjmů ze závislé činnosti v souladu s § 6 odst. 9 písm. c) zákona o daních z příjmů, tím pádem nepodléhá ani pojistným odvodům.
    
    Výše uvedené potvrzuje také metodický Pokyn GFŘ k ZDP č. D-6.
    
    Definici pitné vody zřejmě vyhovuje i minerální voda či sycená voda, osobně bychom však doporučili na tuto pitnou vodu hledět jako na nealkoholický nápoj, a pokud by nebyla podávána jako ochranný nápoj, tak jako na nedaňový náklad zaměstnavatele. Obdobně za nedaňový náklad považuje minerální vody i Ivan Macháček v publikaci "Zaměstnanecké benefity" (Praha, C.H.Beck, 2010).
    
    V případě nájmu lahve CO2 a náplně CO2, která slouží k úpravě pitné vody na sycenou vodu, dojde na konec ke spotřebě sycené vody na pracovišti a ne pitné vody podle předchozích definic. Osobně bychom tedy doporučovali zaúčtovat vše do nedaňových nákladů.
    
    S přátelským pozdravem
    
    Jan Molín