E-shopy - vrácení nadstandardního poštovného

• Tomáš (neregistrovaný)

  10. 10. 2011 14:35

  Dobrý den,
  
  rád bych se zeptal, zda jsou nějaké informace, jak je to s vrácením částky za poštovné při vrácení zboží zákazníkem v případě, kdy si zákazník zvolí nadstandardní přepravu. Například v rámci vánoc nebo rychlého garantovaného doručení si zákazníci přejí možnost poslat zboží EMS službou. V případě objednání jim nedělá problém si dopravu připlatit a tak jim vycházíme vstříc. V případě, že nám pak ale balík vrátí nebude přece normální, abychom vraceli částku i za tuto nadstandardní službu.
  Zákazník nám zboží vrací většinou nejlevnějším řešením, tedy v ceně do 50,- Kč, ale když chce zboží k sobě, chce to maximálně rychle a tedy i dražším řešením.
  Neotevírá se tedy zde prostor pro, že budou mít eshopy standardní přepravu jako například doporučené psaní s negarantovaným termínem dodání a pokud zákazník zboží vrátí, bude mu i tato částka vrácena. V případě, že chce nadstandardní službu, vyjde se mu vstříc, ale vrácená částka by se jen rovnala nejnižší možné variantě poštovného.
  
  Děkuji za Váš názor
  
  Tom

• • Dotaz je starý, nové názory již nelze přidávat.

  Nahlásit moderátorům jako SPAM

  
  

  • 2. 12. 2011 18:36

    

    bez přezdívky

    Informace o vrácení poštovného uveřejnila na svém webu Česká obchodní inspekce. Z jejích informací vybírám:
    
    
    > V českém právu tuto povinnost stanoví § 53 odst. 10 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Lze tu vyjít z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 15. dubna 2010 ve věci C-511/08, který je výkladem evropské směrnice 97/7/ES a má svůj význam rovněž pro výklad ustanovení občanského zákoníku, kde je obsažena právní úprava těchto tzv. distančních smluv. V § 53 odst. 7 věta první občanský zákoník stanoví, že spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy bez uvedení důvodu a bez jakékoliv sankce do 14 dnů od převzetí plnění. V § 53 odst. 10 pak navazuje povinnost prodávajícího vrátit nejpozději do 30 dnů od odstoupení spotřebiteli „zaplacené finanční částky“. Z uvedeného rozsudku Soudního dvora EU přitom vyplývá, že mezi tyto vracené finanční částky patří rovněž náklady na dodání zboží spotřebiteli, které spotřebitel na základě uzavřené smlouvy uhradil vedle kupní ceny. Do toho rámce lze zařadit např. položky označované jako poštovné a balné. (Následné vrácení výrobku podnikateli však provádí spotřebitel na vlastní náklady.)
    >  Pokud nebudou internetové obchody rozhodnutí Soudního dvora EU respektovat a nevrátí po odstoupení od kupní smlouvy náklady spojené s dodáním zboží, mohou se spotřebitelé domoci tohoto nároku pouze prostřednictvím soudu, popřípadě jiného zvoleného arbitra.
    > Česká obchodní inspekce bude kontrolovat české e-shopy jako dosud. Pokud její inspektoři zjistí, že jsou informace uvedené na stránkách internetového obchodu, například ve všeobecných smluvních podmínkách, v rozporu s výkladem Soudního dvora EU, budou toto zjištění šetřit jako podezření z porušení zákona o ochraně spotřebitele, s možností uložení pokuty. V této souvislosti může ze strany internetového obchodu dojít k užití klamavé obchodní praktiky, a to poskytnutím nepravdivých informací o úrovni práv spotřebitele.
    
    
    Z toho plyne, že poštovné je nutné vracet v plné výši a nelze nijak sjednat, že budete vracet jen částku za standardní přepravu.