V prvé řadě je nutné rozlišit povinnosti správce (např. firma, které se zpracování účetnictví týká) nebo zpracovatele (např. firma, která účetnictví pro správce zpracovává) osobních údajů, právo subjektu údajů (fyzická osoba, které se osobní údaje týkají) a následné povinnosti správce nebo zpracovatele osobních údajů, které vyplynuly z uplatnění práva subjektem údajů. Právo být zapomenut je právem subjektu údajů, z jehož uplatnění mohou vzniknout správci nebo zpracovateli povinnosti. Může se však také jednat o vznik povinnosti, jež vzniká jako důsledek neplnění své povinnosti. Tolik jen na úvod a nyní k čl. 17 GDPR.
Právo na výmaz není právem absolutním, a proto je vždy nezbytné při zohledňování práva zároveň zohlednit výjimky, tzn., při uplatnění odst. 1 čl. 17 GDPR i odst. 3 téhož článku. Dovoláváte se případu, kdy "osobní údaje již nejsou potřebné pro účely, pro které byly shromážděny nebo jinak zpracovány". V tomto případě je však nutné zároveň zohlednit, že se právo na výmaz neuplatní v případě, že "je zpracování nezbytné pro plnění právní povinnosti, jež vyžaduje zpracování podle práva Unie nebo členského státu..." Jedná se např. o uchování účetních záznamů, které obsahují osobní údaje, podle § 31 zákona č. 563/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů., přestože osobní údaje již nejsou potřebné pro účely, pro které byly shromážděny (pro provedení účetních kroků). Po uplynutí skartační lhůty je správce povinen provést skartaci a následnou fyzickou likvidaci účetních záznamů mimo jiné i za účelem zajištění souladu s GDPR, a to konkrétně dodržení zásady omezení uložení [čl. 5 odst. 1 písm. e) GDPR]. Zpracovatel postupuje podle požadavků správce - předání správci, vlastní skartace. Neučiní-li tak, teprve nyní může oprávněně subjekt údajů požádat o tzv. zapomenutí, z kterého správci vyplyne povinnost, jež měl již splnit.
Vrátím-li se k účetním a daňovým poradcům, tak z výše uvedeného vyplývá, že v případě bude-li dodržován soulad s GDPR (dodrženy skartační lhůty, smluvní ujednání se správcem atd.), opravdu jim postačí okrajová znalost problematiky práva na výmaz. Navíc, pokud se jedná o zaměstnance tak, je to problém jejich zaměstnavatele (oni pouze plní stanovené povinnosti, které vyplývají např. z interních předpisů) a pokud se jedná o zpracovatele (externí firmy), tak ta se řídí smluvně sjednanými pravidly stanovenými správcem, takže to opět jde mimo ně.
I když je správcem, pokud plní své povinnosti k vytváření souladu s GDPR tak, jak by měl, tak běžně opravdu postačí okrajová znalost problematiky, neboť pracuje s agendou, které se právo na výmaz zásadním způsobem nedotýká.
Převážně se jedná o nakládání s agendou, které je upraveno právními předpisy, tzn., že nejsou vyžadovány souhlasy, jsou upraveny skartační lhůty atd. Právo subjektu údajů se uplatní sekundárně, až když správce neplní své povinnosti, nikoliv primárně jako např. tam, kde se vyžaduje souhlas (zde opravdu velmi výjimečně). Určitě podstatnějším právem subjektu údajů je právo být informován.
Objednejte si zdarma náš týdenní newsletter. Aktuální články a důležité informace tak budete mít vždy po ruce ve svém mailu.
Aktualizujeme další formuláře pro daňové povinnosti
Pozor na sváteční nákupy, v tyto dny budou obchody zavřené
Kdo bude mít v roce 2026 nárok na předčasný důchod?
Ten umí to a ten zas tohle. Připomeňte si příběhy šikovných podnikatelů za rok 2025
10 nejvtipnějších vánočních reklam všech dob
Situace, kdy nemusí OSVČ platit zálohy na sociální pojištění
1. 4. 2019 14:53
C 131/12 Google Spain SL, Google Inc. proti Agencia Española de Protección de Datos (AEPD), Mario Costeja González
Reaguji na odpověď pana Neugebauera.
Právo být zapomenut řeší čl. 17.
Rozhodně dle mne se ne jen okrajově týká účetních a daňových poradců. Jednoduše proto, že právo na výmaz po ukončení zpracování (a zároveň při dodržení archivačních lhůt) má dotčený subjekt.
Pomine –li účel zpracování dat, je povinností správce je vymazat. Nařízení v čl. 17 uvádí právo na výmaz ( „právo být „zapomenut.“)