Objednejte si zdarma náš týdenní newsletter. Aktuální články a důležité informace tak budete mít vždy po ruce ve svém mailu.
Nevinný prodej domácí slivovice může skončit likvidační pokutou
Firmy musí řešit zmatek v hlášení zaměstnanců. Chyba v systému poslala špatná data
Chytila páječku za pálivý konec, přesto se nevzdala. Dnes tvoří unikáty z cínu i skla
Další spor Schillerové s Babišem, tentokrát jde o limity u zdravotních benefitů
Ženám rostou důchody v posledních letech rychleji než mužům
Město chtělo vyšší daň z nemovitostí pro brownfieldy, zdanilo však i školku
7. 9. 2011 17:13
V práci je nás cca čtyřicet a děláme tři různé činnosti. Zaměstnavatel nás rozdělil na tyto skupiny i co se týče pauzy na svačinu. Což o to, to mi přijde ještě logické.
Se skupinou, do které jsem byla zařazena, ale na svačinu chodit nechci. Jedná se převážně o mentálně a sociálně slabší jedince, z nichž ti první postrádají stolovací návyky a ti druzí mají problémy s hygienou.
Práce pro zaměstnavatele, kterou v téhle skupině dělám, je individuální - nijak neovlivňuje ostatní, nejsou závislí na tom, co udělám a naopak.
Navíc do této skupiny spadá osmnáct lidí, kdežto na jídelnu se jich vejde maximálně čtrnáct.
Oni by byli schopni tam těch osmnáct narvat, ale řekla bych, že i při jídle mám nárok na osobní prostor a nějakou kulturnost prostředí (jakože se na sebe nebudeme mačkat, nebo jíst na kolenou, protože u stolu nebude místo).
Jak mám argumentovat, když sice nechci ty lidi urazit, ale jíst s nimi mi přijde nechutné, obzvláště proto, že bych prostě do sebe nic nedostala.
Asi vám budu připadat netaktní, ale mně nechutná, když člověk naproti slintá, nebo mručí, nebo po sobě nechá flekatý stůl.
A to úplně pominu fakt, že se tam prostě ti lidé nevejdou. Nikoho to nezajímá.