Hlavní navigace

Porušení jednatele za porušení povinnosti podat včas insolvenční návrh

  • (neregistrovaný) 90.183.7.---

    16. 4. 2013 21:36

    Dobrý den,
    zasílám citaci z dopisu, který jsem obdržel od advokáta svých dvou věřitelů a prosím o Váš názor a radu:7. 8. 2012 byl jednatelem společnosti podán insolvenční návrh.
    21. 9. 2012 bylo soudem v rámci tohoto řízení vydáno usnesení o úpadku.Platební neschopnost znamená, že společnost není schopna svým věřitelů splácet své závazky. Platební neschopnost společnosti v daném případě nastala nejpozději v průběhu prvního čtvrtletí roku 2010, tedy 29 měsíců předtím, než jednatel společnosti podal k soudu insolvenční návrh. Tyto skutečnosti zcela zřetelně vyplývají z dostupných dokladů (insolvenční spis, jiní věřitelé a podobně). Podle ustanovení § 98 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) je jednatel dlužníka společnosti s ručením omezeným, povinnen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti.Dále insolvenční zákon v ustanovení § 99 stanoví, že jednatel sám jako fyzická osoba odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti, to je pokud v rozporu ustanovním § 98 insolvenčního zákona nepodal insolvenční návrh, ač tak učinit měl.Tato škoda podle ustanovení § 99 odst. 2 insolvenčního zákona spočívá v rozdílu mezi celkovou výší pohledávky věřitele a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této částky obdrží.Z výše popsaného skutkového stavu a související právní kvalifikace je patrné, že jste jako jednatel společnosti měl povinnost podat insolvenční návrh neprodleně poté, co se společnost ocitla v platební neschopnosti,  tedy nejpozději již v počátku roku 2010. Jelikož jste včas nesplnil svou povinnost, odpovídáte věřitelům za výše uvedenou škodu. ŘešeníMoji klienti nepreferují jako řešení soudní řízení, které stojí čas a peníze, byť je lze po dlužníkovi následně vymáhat. Proto vás tímto vyzývám k jednání o nalezení rozumného řešení, které by bylo přijatelné pro obě strany.  Možnost, která se v tomto případě nabízí, je uzavření dohody o narovnání, která by zakotvila určitou částku a způsob její úhrady. Pokud by vše zdárně proběhlo, jsou moji klienti připraveni vzdát se zbylé části vymáhané škody, popřípadě zavázat se vymáhat ji jen po druhém jednateli a podobně. V případě, že nedojde k dohodě, jsem připraven hájit zájmy a zákonná práva svého klienta soudní cestou v civilním řízení.Otázka porušení jednatele za porušení povinnosti podat včas insolvenční návrh,  ocitne-li se společnost v úpadku, není zatím veřejnosti příliš známa a tedy ani využívána, byť v poslední době je vidět trend směřující k častějšímu uplatňování těchto práv. Vezměte proto prosím rovněž v potaz, že případné soudním jednání  v případném řízení vůči vaší osobě by byla veřejně přístupná a lze jen spekulovat, jak by se zachovali ostatní věřitelé. Otázky:
    1. Je v mé situaci vhodné přistoupit na výše uvedené požadavky věřitelů?
    2. Pokud na uzavření dohody přistoupím, nebudou se stejného řešení dožadovat i další věřetelé? Pokud nepřistoupím, hrozí že stejný paragraf budou věřitelé uplatňovat v nastiňovaném soudním procesu?
    3. Společnost měla dva jednatele (podíly ve výši 51 a 49 %). Já měl 49 %. Protože bývalý obchodní partner nedisponuje žádným majetkem, přidělený insolvenční správce tvrdí, že celou škodu musím uhradit sám. Jak je toto možné?
    4. Manželka v současné době řeší pozůstalost. Je ohroženo i její dědictví (dům, jehož prodejem by se celá situace mohla vyřešit)? Nechci ale platit 100 % závazků společnosti, když jsem byl pouze 49% podílníkem.
    Děkuji za Vaše vyjádření. S pozdravem Zdeněk Vávra 

    • Dotaz je starý, nové názory již nelze přidávat.
    • 19. 4. 2013 16:34

      bez přezdívky

       Vážený pane Vávro,

      k Vašemu prvému dotazu lze uvést následující. Pokud se neztotožňujete s právním názorem advokáta a své závazky rozporujete, patrně bude vhodné vyčkat soudního řízení, ve kterém můžete své námitky uplatnit a svá práva účinně hájit. Považujete-li však věc za nespornou, bude pravděpodobně schůdnější variantou přistoupit na navrhované řešení. Jestliže se sporné závazky podaří vyřešit mimosoudní cestou, pak ušetříte na zbytečných nákladech soudního řízení.

      Občanský soudní řád přirozeně umožňuje přistoupení dalších účastníků do probíhajícího řízení (společenství účastníků popř. hlavní či vedlejší intervence, v závislosti na předmětu sporu), nelze proto vyloučit, že se k žalobě připojí další účastníci, popř. svůj nárok uplatní novou žalobou.

      Předpokládám, že společnost měla v prvé řadě dva společníky (podíly 49 % a 51 %), a tito byli zároveň jednateli společnosti. Podle zmiňovaného ustanovení § 98 odst. 2 insolvenčního zákona, které upravuje povinnost podat insolvenční návrh, je stanoveno, že je-li jednatelů více a jsou-li oprávněni jednat jménem dlužníka (společnosti) samostatně, má tuto povinnost každý z nich. Podle § 99 odst. 1 platí, že osoba, která v rozporu s ustanovením § 98 nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti. Zbývá tedy vyřešit otázku, zda jednatelé společnosti byli podle společenské smlouvy oprávněni jednat samostatně či oba společně – totiž pokud jste byl jednatelem pouze Vy, pak insolvenční správce požaduje zaplacení závazků po Vás jakožto po statutárním orgánu, a nikoli po druhém společníkovi.

      Pro vznik odpovědnosti za škodu je pochopitelně rozhodné, zda existoval úpadek (jak je definován v § 3 insolvenčního zákona) již v době, kterou uvádí právní zástupce věřitele, tedy zda skutečně vznikla povinnost podat insolvenční návrh v prvním čtvrtletí roku 2010. Podle § 98 odst. 1 je dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Toto ustanovení tedy vyžaduje existenci úpadku a vědomost o něm. Pouhá platební neschopnost tudíž není okolností rozhodnou pro vznik odpovědnosti za škodu, nýbrž toliko jednou ze tří kumulativních podmínek úpadku (§3 odst. 1 insolvenčního zákona).

      Pokud je Vaše manželka v současné době účastníkem probíhajícího řízení o dědictví, lze poukázat na ustanovení § 143 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, které praví, že společné jmění manželů netvoří majetek nabytý jedním z manželů za trvání manželství dědictví, darem či pokud jej manžel nabyl do svého výlučného vlastnictví. Její dědictví tedy Vaším závazkem vzniklým z podnikání ohroženo není.

      Věřím, že jsem Váš dotaz zodpověděl srozumitelně. V detailech bych si Vás dovolil odkázat na pomoc advokáta, který se specializuje na insolvenci.

      S pozdravem
      Jiří Prošek

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).